Zatímco Jiří Ovčáček sedí na vratké židli s nápisem „článek vlevo dole,“ Aleš Brichta se údajně stal prvním člověkem na síti, kterému Mark Zuckerberg přidělil limit znaků pro příspěvky. Vytušili tedy příležitost a přihlásili se k projektu Demagog.cz ve snaze nahlédnout do jim doposud utajovaného kouzla ověřených dat a ozdrojovaných informací. Své zapojení údajně stále zvažuje i Míša Jílková, které se pravidelně trhají ze řetězu zástupci prostého lidu z publika, a hrozí proto její vypuštění do volné přírody.

Jiří Ovčáček

Nápad zapojit Jiřího Ovčáčka do týmu Demagog.cz vzbudil původně mezi stážisty projektu vlnu emocí, sahajících od přirozené nedůvěry až po upřímný hluboký hněv. Ve své poslední funkci totiž opakovaně útočil na naše výstupy ne zcela sofistikovaným způsobem a nezadal by si ani s ostříleným diskutérem serveru Novinky.cz. Mimo jiné se nechal slyšet, že „Demagog je demagog,“ což my z factcheckového hlediska hodnotíme jako mimořádně přesný výrok. Když jsme jim však předestřeli všechny Jiřího přednosti, redakcí zavládlo nefalšované nadšení a slabší povahy se neubránily slzám. Projekt hodlá obohatit hned v několika ohledech. Zaprvé pokrývá nekončící spektrum společenských, kulturních, sportovních, filosofických, literárněhistorických a všech ostatních témat. Jiří je vskutku renesanční člověk. Beze všech pochybností by se uplatnil v rozboru pražské kavárny, komunistického tisku, historii druhé republiky s důrazem na selhání rádoby velikánů či ve filmové branži, kde už nyní po pracovní době zaskakuje za Pavla Lišku.

(Jiří Ovčáček. Foto: Ihned.cz)

Druhým důvodem pro zapojení je jeho unikátní dovednost rozklíčovávat výroky, které jsou pro nás obyčejné smrtelníky na hranici pochopitelnosti. Jako příklad uveďme jeho vlastní citaci k páně prezidentově hře v šachy: “V Lánech před jídelnou má pan prezident šachy, a když má volnou chvilku, tak tam ty šachy sám hraje. A občas se mu stane, že i prohraje. A to asi nejlépe vykresluje, že se s ním spolupracuje skvěle, protože je to opravdu dialog.”

Nadpřirozená schopnost porozumění Ovčáčka kvalifikovala v týmu na specializovanou pozici “vykladače myšlenek” se zaměřením na projevy Andreje Babiše a Tomia Okamury.

Aleš Brichta

Po Aleši Brichtovi se náš HR manager poohlížel již déle. Jeho protisluníčkářská zavilost ztělesněná neproniknutelným pohledem by totiž perfektně vyvážila skutečnost, že v naší redakci zásadně tapetujeme tibetskými vlajkami a adopčními certifikáty nigerijských sirotků.

Obdivuhodná je zejména jeho schopnost pravidelně sbírat desítky lajků na svých dadaistických statích na sociální síti Facebook. A přestože právě vyhlašuje celostátní pátrání po koťátkách pro Johanku, v minulosti nás obdařil volným proudem asociací na témata právní, migrační a nedávno také filmografická. V této stati nás překvapil autorskou interpretací slov Oscara Schindlera jakoby náhodou padnoucí na současnou situaci s imigrací. To pak definitivně rozhodlo o zařazení Aleše do týmu, neboť stále při ověřování postrádáme spolehlivého vykladače islámu. A to přesto, že se již jeho služeb prostřednictvím našeho mailu dožadoval i Ing. Macura. A půjde prý i dál.

Aleše vítáme v řadách našeho mediálního týmu, kde vám již zanedlouho bude trpělivě odpovídat na rozličné dotazy a komentáře. Jako aktivní občan, pravidelný komentátor všeho a majitel nezaměnitelného metalového barytonu by se tak mohl stát hlavní hvězdou našich plánovaných vlogů. Z podia mu samozřejmě pomůžeme, ačkoli jsme si jistí, že z něj neslézá zdaleka poprvé.

Pozici však máme i pro zmíněnou Michaelu Jílkovou. Vzhledem k jejímu vytříbenému vkusu a estetickému cítění bychom ocenili dobře míněnou radu s plánovanou přestavbou webového designu. Volba se již několik měsíců bezradně točí mezi vzorem hadí kůže, gepardí srsti a cirkusového stanu, což by mohla rozseknout právě a jedině Jílková.

Nakonec se k nám hlásila i advokátka Klára Samková. Ráda by se prý naučila hledat zdroje svých vyjádření.

To sice pravda není.

Ale mohla by být.



Autory aprílového textu jsou Ivana Procházková a Jan Tvrdoň.